Určitě víte, že kreativita je podporována svobodou a potlačována nepřetržitým sledováním, hodnocením, pokyny dospělých a tlaku se přizpůsobit. Většinou víme, že každá otázka má odpověď a pravidla jsou od toho, abychom je dodržovali. Ještě ve škole slyšíme, že musíme být jako všichni, růžovou barvu můžou nosit jenom holky, ba dokonce i v animovaném seriálu „Simpsonovi“ vidíme, jak jakákoliv snaha Lisy Simpsonové o kreativitu je vždy potrestaná nebo potlačovaná.
Realita je taková, že několik různých otázek má společnou odpověď a několik různých problémů má společné řešení. Proto je kreativita rozhodující pro úspěch. Vzdělávací systém předpokládá, že na každou otázku je jen jedna správná odpověď a na každý problém jen jedno správné řešení. S takovými názory opouštíme školu a jdeme do světa, který nám ukazuje, že tyto pravidla moc nefungují. Pokud se řídíme takovou „bublinou názorů“, nemůžeme se věnovat kreativní práci. Ne každý chce být elektrikářem, inženýrem nebo pokladní. Ne každý si přeje od rána do večera sedět v kanceláři a ťukat něco do počítače. Existuje skupina lidí, která vidí svět jinak, která chápe, že nůžky můžou mít jiný design, nežli klasický, ale na jejích funkci stříhání se to neodráží.
Jedno povolání může a podporuje druhé a spolu dokážou udělat svět lepším. Tak nebuďme na straně systému, který trestá děti (i jejich učitele) za to, že se odvážili vyzkoušet i jiné cesty. Nepřipravujme děti o volný čas mimo školu, aby si hrály, zkoumaly, nudily se, překonaly nudu, neuspěly, překonaly neúspěch – prostě aby dělaly vše, co plně rozvíjí jejich tvůrčí potenciál. Protože kreativita skutečně rozkvétá na půdě svobody a skomírá v rukou nadměrně direktivních, starostlivých a hodnotících učitelů a rodičů.
