Nikdy jsem úvody nepsala. Možná proto, že jsem vždycky raději nechávala mluvit obrazy, lidi, umění a příběhy, které jsme v Nobles’ vytvářeli. Tentokrát je to jiné.
Na některé lidi a okamžiky se vyplatí počkat. Stejně jako na třešňový sad.
Claude Monet nebyl malířem okamžité krásy. Byl malířem trpělivosti. Vracíval se ke stejným stromům, zahradám i hladinám leknínů znovu a znovu, někdy celé roky, aby zachytil to, co je lidskému oku téměř nepostřehnutelné — proměnu světla, tichý pohyb času, jemný rozdíl mezi tím, co vidíme, a tím, co skutečně cítíme. Věděl, že některé věci nelze pochopit jedním pohledem. Že krása se neukáže tomu, kdo jen přejde kolem, ale tomu, kdo se zastaví, zůstane a naučí se dívat déle.
Jsme generace, která téměř zapomněla čekat. Čekání se stalo nepohodlím. Zpráva bez okamžité odpovědi nás znervózní. Výsledek chceme vidět dřív, než skončí proces. Fotografie vznikne během sekundy a pokud světlo není dokonalé, jednoduše ho upravíme. Máme rychlejší svět. Ale máme díky tomu také krásnější okamžiky? John Singer Sargent by nám možná odpověděl úplně jinak.
Existují tvorové, kteří přežili právě proto, že se naučili měnit. Ne bojovat se světem. Číst ho.
Chameleon je jedním z nejkrásnějších příkladů. A zároveň jedním z nejvíce nepochopených. Často si myslíme, že mění barvu jednoduše proto, aby splynul s okolím. Ve skutečnosti je jeho proměna mnohem složitější.
Na vysoké škole jsem se díky filozofii poprvé setkala s tím, jak rozdílně dokázali lidé napříč staletími přemýšlet o něčem, co používáme téměř každý den bez většího přemýšlení.
O kráse.
Fascinovalo mě, že každá epocha se ji pokoušela pochopit znovu. Jako by předchozí odpověď nikdy nestačila.
To nejzajímavější možná není vědět, co přijde. Ale všimnout si okamžiku, kdy to právě začíná. Budoucnost většinou nepřichází s oznámením. Nevstoupí do místnosti a neřekne: Teď se dívejte. Právě začíná něco nového.
Často je mnohem nenápadnější.Objeví se v ateliéru mladého designéra. V nápadu, který ještě nemá jistotu, zda obstojí. V pohledu fotografa, který vidí známý svět trochu jinak než my. A právě proto nás baví hledat ji dřív, než dostane jméno.
Celý život se pohybujeme mezi dvěma póly. Málo a moc. Skromnost a výstřednost. Disciplína a svoboda. Tradice a experiment. Zapadnout a vystoupit z davu. A téměř od dětství nám někdo pomáhá kreslit hranici mezi nimi. Tohle se hodí. Tohle už ne. Tohle je elegantní. Tohle je příliš. Takto se chová slušný člověk. Takto vypadá úspěch. Tyto barvy spolu neladí. Tento názor je příliš odvážný. Tahle cesta je bezpečná. Tahle už riskantní. A postupně se může stát něco zvláštního
Existují ženy, které zvládají téměř všechno. Práci. Rodinu. Vztahy. Odpovědnost. Očekávání druhých. Jsou těmi, na které je spoleh, které drží věci pohromadě a které si téměř vždy poradí. Jejich síla je obdivuhodná. Jen někdy má svou cenu. Protože mezi vším, co je třeba zařídit, zvládnout, rozhodnout a unést, může nenápadně zmizet jedna velmi důležitá otázka:
Možná svět není takový, jaký je. Možná je takový, z jakého místa se na něj právě díváme. Stačí několik kroků. Postavit se níž. Podívat se nahoru.
Přiblížit se k něčemu, co jsme vždy pozorovali z dálky. Nebo naopak odstoupit. A stejná věc najednou vypráví úplně jiný příběh.
Právě perspektiva je jedním z největších kouzel umění.
Žijeme v době, která nás učí být neustále vidět. Ukazovat svou tvář, vysvětlovat se, vytvářet obraz sebe sama a často se vejít do představ druhých. My jsme se rozhodli udělat opak. Tvář jsme skryli. Ne proto, abychom ženu učinili neviditelnou, ale abychom připomněli, že její identita nezačíná ani nekončí tím, co vidíme.
Kreativita je odrazem našeho nitra, životního stylu nebo způsob relaxace. I když si spousta lidí myslí, že nejsou kreativní, v každém z nás je určitá touha něco vytvářet, opravovat, měnit a zlepšovat.
Zakladatelku značky N.K.La Perle Dress Ninu Klymiuk znám už delší dobu a to jak pracovně, tak i osobně.
Rok utekl tak rychle, jako by ani nebyl a už brzy budeme slavit příchod nového. Spousta z nás se
musela přizpůsobit novým pravidlům, které určila pandemie, ale i přes to jsme dokázali tvořit a
vymýšlet, hledat lásku a milovat...
Tanec je jedinečný, svobodný, přirozený a inspirativní. Nemá věk a stačí se jen zaposlouchat, vypnout hlavu a nechat tělo, ať s dělá, co chce. Není třeba slov, vše lze vyjádřit pohybem.
Kdybych mohla přirovnat vztah dvou milujících lidí k něčemu, tak by to určitě byl parfém. Každý parfém se skládá ze tří vrstev: hlavy, srdce a základu neboli těla. Vůně „hlavy“ je to první, co ucítíme, když si přičichneme k parfému a podle toho určujeme, zda nám vyhovuje nebo nikoliv. „Hlava“ vztahu je ta láska na první pohled, zamilovanost, rande a skvěle strávený čas, na který...
I když máme zimu rádi, tak občas krátké dny a minimum sluníčka, nedělají dobře našemu psychickému stavu. Britská studie odhalila fakta, že pozorování ptáků přispívá k naší pohodě a celkově lepšímu duševnímu zdraví.
Když jsem přemýšlela o jednom z těch krásných slunných editorialu, které jsme ještě stihli nafotit, než se nám definitivně zkazilo počasí, narazila jsem na jeden velmi zajímavý citát, který nejlépe vystihuje náš život. “Dospěli čekají celý týden na pátek, celý rok na léto a celý život na štěstí. Děti nemají čas na blbost, protože jsou šťastní teď“...
Život je extrémní sport a měli bychom se naučit respektovat pravidla, které jsou předem předepsaná. Čím lepším sportovcem chceme být, tím vyšší morální a komunikační vlastnosti bychom měli mít. Čím více toho chceme v životě dosáhnout, tím více bychom měli být odvážní, stateční a odolní, což nám zaručí vyšší míru sebevědomí.
Kouzlo vodních editorialů už známe a tak není divu, že i v této edici vám ukážeme „mokré focení“ v podání naše Janičky. Na příští takové focení budeme muset chvíli počkat. O to více si vychutnejte každou fotografii, která vznikla díky šikovné spolupráce fotografky Janičky a modelky Lucii.
Ať žije humor a spolu s ním lidi, kteří dokážou názorně ukázat jeho vliv na okolí. Fotografka Evgenia je toho důkazem a dokáže svým příběhem vykouzlit úsměv každému, kdo se podívá na tento editorial. Tak honem do toho než nám modelka vyluxuje všechen sníh.
Praha je okouzlující město, do kterého se hned zamilujete. Ale vždycky se musíte podívat skrze tu krásu na to, díky čemu je to město živé. A to jsou lidé, kteří se v něm rozhodli žít.
Praha je okouzlující město, do kterého se hned zamilujete. Ale vždycky se musíte podívat skrze tu krásu na to, díky čemu je to město živé. A to jsou lidé, kteří se v něm rozhodli žít.
